PASOVÁNÍ A VÝBĚR SEDLA

Úspěchem v ježdění je správně a vyváženě sedící jezdec a dobře přiježděný kůň. S tím snad budou souhlasit všichni, ale málokdo se už zamyslí nad tím, co zprostředkovává komunikaci mezi koněm a jezdcem. Je to právě mnohdy zcela opomíjené sedlo.

Podíváme-li se na daný problém z pohledu dynamiky pohybu, je jezdec i kůň dynamickou složkou, mezi které je vložená třetí část, která je ovšem pouze statická. Tato sama o sobě nepohyblivá část celého dynamického komplexu musí reagovat jak na pohyb jezdce, tak na pohyb koně. Jaký bude výsledek, záleží právě na kvalitě komunikace mezi těmito jednotlivými částmi.

Mé oblíbené větě: „Bez rovného jezdce, není rovného koně.“ Chybí jisté ALE v podobě sedla. Pokud dokonalému jezdci a dokonalému koni dáme křivé sedlo, může postupně pozorovat, jak se jezdec i kůň postupně přizpůsobí křivosti sedla.

Obecně je vážným problémem jakkoliv špatně padnoucí sedlo. Ve své praxi se velmi často setkávám s mozoly, otlaky, sedřenými chlupy nebo dokonce s deformitami obratlů od zle sedících sedel. A mnohdy si toho jezdec či majitel ani nevšimli, ač já vidím problém na první pohled. Mnohdy se přitom jedná o trvalý zdroj bolesti pro koně. Dalším projevem je špatný sed jezdce. Mnohdy je jezdec zcela mimo těžiště, je si vědom chyby, ale nedokáže si sednout správně. Což je způsobeno třeba špatným těžištěm sedla, nesprávně zvolenou velikostí posedlí nebo umístěním třmenových zámků.

Z uvedeného vyplývá, že sedlo musí sedět jak koni, tak jezdci!

Bohužel mám pocit, že ohledně sedel panuje mezi jezdci nejvíce nevědomosti popřípadě zcela chybných informací. Čehož hojně využívají výrobci nejrůznějších deček, kompenzačních podložek a dalších „vycpávek“ pod sedlo. Dále si většina jezdců myslí, že jim stačí jedno sedlo jak na anglického plnokrevníka, tak na hucula. Popřípadě, že když sedlo sedí otci, bude sedět i jeho desetileté dceři. A že jim sedlo bude sloužit stejně dobře po celý život koně. O pravidelné kontrole u sedláře ani nemluvě.